Být zasvěceni v pravdě

24.6 2010

Tak opět spolu, drazí čtenáři. Doufám, že se máte dobře, a že jste šťastni v Bohu. Tento měsíc bych se s vámi ráda podělila o slova Ducha Svatého, která se týkají zasvěcení. Když mluvíme o zasvěcení, většinou máme na mysli kněze, či řeholníky. Ve skutečnosti je každý z nás povolán, aby se zasvětil Bohu. Tímto zasvěcením se nemyslí ani tak určitá forma života, jako spíše vnitřní stav člověka, který odevzdává sebe sama Pánu, bez ohledu na okolnosti, ve kterých žije. V tomto smyslu jsou zasvěceni všichi, kteří si upřímně přejí náležet Bohu a odevzdávají se do jeho vůle. Zasvěcení sebe sama je půdou, ve které klíčí každé povolání, ať už k manželství, kněžství, řeholnímu životu atd. Ti, kteří se rozhodují vložit své životy do Božích rukou, vzdávajíce se každého sobectví, aby mohli následovat Ježíšovu cestu, jsou přijímání od Pána jako jeho zasvěcení. Bůh nedělá rozdíly mezi lidmi, přijímá s láskou dar od každého

Nelekejme se ale, protože se od nás nečekají velké věci, ani úchvatné promluvy k tomu, abychom se zalíbili Bohu; od nás se jen žádá, abychom byli jako důvěřivé, bezelstné děti, které věří v Boží dobrotu, odevzdávají se mu, s jistotou, že na oplátku od něj dostanou jen dobro a štěstí. Jestliže děláme toto, jsme Bohem proměňováni a účastníme se na jeho díle spásy. Ano, Pán potřebuje tyto zasvěcené osoby, aby pomohl lidstvu, tím že ukáže jiný způsob života, aby otevřel každému člověku dobré vůle cestu naděje.

Zde jsou tedy slova Ducha Svatého, přeji vám, abyste z nich přijali světlo a sílu. Zdravím a objímám vás v Kristu.

Poselství Ducha Svatého z 18.5.1999

V Evangeliu jste četli tato Ježíšova slova: „Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni“ (Jan 17, 19-20). Ježíš mluvil o oběti vlastního života, kterou musí přinést každý křesťan a kterou se opravdově zasvěcuje. Přesto nejsou všichni křesťané zasvěceni; a ne všichni, kteří to o sobě říkají jsou zasvěceni v pravdě. Toto uráží Boha, protože jejich oběť není čistá. Nečistá oběť je horší než lež. Kdo říká, že se obětuje a nežije v pravdě, ale ve tmě, je horší než ten, který si tmu vybral. Toto udělal Jidáš a další v tom pokračují.

Oběť života nás zasvěcuje Bohu a musí se uskutečňovat v pravdě. Ne však podle vaší pravdy, podle pravdy vašeho já, nebo podle vašeho smýšlení, nýbrž podle pravdy Boží. Musí být obětí podle Boží vůle, podle toho co Bůh připravil pro každého z vás. Mnozí by místo toho chtěli dostat to, co pro ně není určeno. Chtěli by vlastnit určitá charizmata, dokonce by chtěli vlastnit Boha. Toto vás odvádí daleko od pravdy, protože Bůh dává každému podle milosti, možností a schopnosti každého a všechno činí z lásky a pro lásku, s ohledem na každou duši. Boží pravda spočívá v tom, co je pro každého z vás předurčeno. V této pravdě se můžete opravdu zasvětit a dát svůj život Bohu k dispozici, aby ve vás mohl uskutečnit svůj plán. Jestli místo toho upřednostňujete lidská přání a ambice, či vlastní interpretace Boží vůle, bude vaše zasvěcení mimo pravdu, stane se pouhým prostředkem k splnění vašich očekávání i když se vám bude zdát, že vycházíte z veliké víry. Mnozí z těch, kteří si říkají zasvěcení mají špatné úmysly, protože se zasvěcují po svém, tak aby něco dostali od Boha.

Jestli žijete v Boží pravdě, vaše zasvěcení bude pravé. Nebude vám moci ublížit ani zlý, protože ve vás nenajde nic, čeho by se zachytil. Vskutku, Satan se snaží vás odvést mimo pravdu, mimo Boží plán, svést vás od Boží vůle, tím že živí vaši ctižádost a tlačí na vaše slabosti. Když si však přejete z celé duše, aby se uskutečnila Boží pravda, nemůže se vás Satan ani dotknout. Vybízím vás, abyste přemýšleli, je-li ve vás všechno v pravdě, jestli každý krok, každé přání, každá modlitba je v Boží pravdě, v Božím plánu určeném pro vás, který je vaší pravdou, pravdou vašeho bytí.

Být zasvěcený v pravdě znamená zanechat všechno. Ježíš nás vyzval, abychom opustili všechno (Mk 10,17-27 a Mk 10,28-31). Bohužel mnozí chápou tuto výzvu v čistě materiální rovině, jako by vám Ježíš jednoduše nakázal jít a prodat svůj majetek, jako jakési ujednání o uspořádání vašich záležitostí, a potom ho následovat. Ne, o tohle nejde ! Zanecháním všeho se rozumí to, co je ve vás, vaše lidské jistoty, rozhodnutí z pohodlnosti, kompromisy ve kterých uhýbáte, když Boží pravda není ve shodě s vaší pravdou, když jsou Boží přání v protikladu k přáním vašim, nebo když se strachujete o vlastní reputaci. Toto všechno je nebezpečnější než hmotné bohatství.

Mnozí si myslí, že se zasvětili Bohu, protože se vzdali určitého majetku, klamou však sami sebe, protože se nevzdali svého vnitřního světa, ve kterém důvěřují lidem a pozemským věcem víc než Bohu. Duch světa často pronásleduje i řeholníky v klášterech, infiltruje se mezi křesťany jako virus a ničí Boží lid. To přináší mnoho zla pro věřící: nedostatek modlitby, víry, odevzdání se Bohu, přílišná rozumovost, prázdné řeči, neužitečná kázání.

Jako od Kristových učedníků se od nás zvláštním způsobem žádá, abyste všechno zanechali. Kdo se obětuje Bohu skrze Syna v Duchu Svatém, nemůže nic vlastnit, protože když dal svůj život, dal Bohu všechno. Jestliže si někdo zakládá na jistotě, která nevychází jen z Boha, stále něco vlastní, neopustil všechno. Kdo neopustil všechno, nemůže všechno dát.

Cestou opravdového zasvěcení jdou ti, kteří opustili všechno a jsou otevřeni naději, ne v něco co je vidět lidskýma očima, ale v něco co je možné spatřit jen očima víry. Tady jste povoláni rozhodit vaše sítě (Lk 5,5) a jít vstříc nepoznanému, uspět můžete jen když se spolehnete na Boha. Nikdy nezapomínejte, že jste drženi při životě pouze Prozřetelností, která je nití pojící vás s Bohem; nikdy ji nepřetrhněte, protože jinak spadnete do prázdnoty. Chci vás v tomto povzbudit, protože jak vás ujistil Ježíš, kdo opustí všechno, dostane stonásobek na věčnosti.

Žehnám vám požehnáním světla, síly a míru ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.