Medjugorje 7. část

Medjugorje 7. část - dozrávání a působení

17.11.2024

(úryvek z knihy “V Medjugorje je Panna Maria živá” Rozhovory s Tomislavem Vlašićem; Vydavatelství Luci dell’Esodo)

Dozrávání a působení I poté, co jsem byl přemístěn, jsem udržoval živý vztah s Medjugorje. Také mě navštěvovali mnozí poutníci, kteří jeli do Medjugorje. Ve Vitině jsem byl svobodnější a mohl jsem v tichu, s určitým odstupem od medjugorských událostí, přemýšlet od hlubokých zkušenostech, které jsem prožíval v své duši. Toto období pro mě bylo velmi důležité. V mé duši se vynořovaly všechny zkušenosti prožité v Medjugorje, které se do mě hluboce otiskly a utvářely mě. Cítil jsem velikou potřebu ticha, abych mohl lépe porozumět tomu, co se mi přihodilo.

Okamžitě jsem pocítil potřebu vtělit poselství Panny Marie, nechat ho, aby se mě mně stalo životem. Druhá nutnost, spojená s tou první, bylo předat ostatním to, co jsem sám dostal. Všechno ve mně směřovalo k těmto dvěma potřebám, které postupně směrovaly můj růst a mé působení.

Přál jsem si žít hluboké vnitřní probuzení a zaujmout zodpovědný a radikální postoj před živým Bohem, abych byl i já v Něm živý, ve společenství s ostatními. V této základní snaze, jsem začal žít zvláštní zkušenost, která mě krok za krokem přivedla k opravdové volbě způsobu mé existence: obětoval jsem svůj život jako celopal Ježíši skrze Pannu Marii, aby se pravda o zjeveních Královny Míru mohla ukázat lidstvu. Ačkoliv byla zjevení doprovázena mnohými znameními, zdálo se mi, že to stále není dost. Cítil jsem, že je nezbytné obětovat svůj život Bohu, aby mohl On obejmout duše a proměnit je.

Povolání v povolání Všechny milostiplné události spojené se zjeveními Matky Boží, na mě měly hluboký vliv. Přijaté milosti osvětlily a potvrdily to, co ve mně už bylo hluboce zaseto v mé duši: přání zcela náležet Bohu. Co mě přivedlo k oběti mého života jako celopalu? Všímal jsem si, jakým způsobem se lidé stavěli ke zjevením. Byl jsem si vědomý toho, že nelze jít dál z pouhého entuziazmu. Bylo třeba naučit se střežit to, co nám Panna Maria dala a platit vysokou cenu, aby se mohla naplnit Boží zaslíbení. Bylo nezbytné růst ve víře, nezastavit se na znameních.

V létě roku 1982 jsem došel k bolestivému závěru, že zjevení není možno vysvětlit či dokázat ani lidem obecně, ani církevní autoritě, ani vědcům, kteří zkoumali tento fenomén. Lidsky řečeno, nemohl jsem dokázat nic. V duši jsem ale pochopil, že je nezbytné dát Panně Marie svůj život jako oběť lásky, aby se mohly naplnit boží zaslíbení, které byly skrze ni dány. Toto vědomí ve mně bylo pevné a jasné. Na této cestě oběti mě vedly impulzy Ducha Svatého, vedly mě krok za krokem a já jsem se tomuto vedení poddal.

Impulzy Ducha Svatého byly jako kvasnice, jež mě prostoupily a utvářely moji oběť. Někdy se to dělo potichu, neznatelně, jindy jsem byl otřesený až do základů.

Rád by vzpomenul, co jsem zažil v roce 1983, během mše svaté. Připravoval jsem se jako obvykle ke slavení, ale to co jsem zakusil bylo mimořádné. Jsem přesvědčený, že mi Bůh udělil zvláštní milost, abych to mohl prožít. Vzpomínám si, že při slavení jsem měl hluboké a jasné poznání, díky němuž jsem pochopil, že se Ježíš skutečně obětoval na oltáři, zatímco já jsem pouze prováděl rituál. Cítil jsem se být od Ježíše oddělen, nebyl jsem ponořen do toho, co on prožíval. Teoreticky jsem věděl dobře, jako křesťan a především jako kněz, že jsem povolán k úplnému sjednocení s Ježíšem. Ve skutečnosti jsem ale cítil, že tomu tak není. V tom okamžiku se ve mně probudila milost a zažehla ve mně veliké přání být úplně sjednocen s Ježíšem a sdílet s ní všechno, obzvláště při slavení eucharistie.

Toto všechno neskončilo po této mši. Tato skutečnost mě zcela pohltila a já jsem se stáhl do ticha. Cítil jsem, že je strašné být knězem a být současně oddělen od Ježíšovy oběti. Proniklo mě vědomí lhostejnosti, chladu, formalizmu a zrady na Ježíšovi, které zažívá kněz když vykonává pouze rituál, bez toho aby byl ponořen do toho, co Ježíš prožívá. Tato skutečnost mě provázela několik dní a vzbuzovala ve mně bolest a pláč. Už jsem nemohl zůstat stejný. Rozhodl jsem se, že budu jedno s Ježíšem. Prosil jsem ho, aby vy mně obnovil dar kněžství a vedl mě, společně s ním, k oběti Otci.

V mé duši se následně odehrály mnohé zkušenosti, které postupně utvářely moji odpověď. Oběť života Ježíši skrze Marii dala plnost mé spiritualitě. Mnohá svědectví lidí, kteří se mi svěřovali, obohatila mé vědomí. Někteří mi říkali, že je Bůh pozval k oběti a svěřil jim určitá utrpení, aby je přinášeli pro spásu světa. Jiní rozeznávali povolání k zasvěcenému životu, k úplnému darování sebe samých.

Ano, Panna Maria, nebo spíše Bůh prostřednictvím Matky navštívil svůj lid a probudil ho. Toto tvrzení se může zdát divným, v čase, kdy vidíme, že mnohé věci v duších nejsou správným směrem; a přece je pravda, že se lid probudil. Bohužel, někteří se přiklonili ke zlu, zatímco jiní si zvolili dobro. Svět se duchovně probudil a bude tomu tak stále víc, protože Bůh si přeje vysvobodit z porušenosti své syny a dcery. Proto poslal svoji Matku, shromáždit děti a pomoci jim, aby se v nich rozvinul božský život schopný odmítnout všechno, co je porušené.

V létě 1984 mi Jelena Vasilj, řekla, že Panna Maria, mimo jiné, prohlásila: „Zjevila jsem se především proto, abych očistila duchovní hnutí ve světě.“ Tehdy jsem nepochopil tato slova v jejich šířce a hloubce. Dnes to vidím jasněji. Panna Maria se zjevila ve farnosti v Medjugorje aby ve svých dětech probudila vědomí důstojnosti Božích dětí, aby je uvedla do živé naděje, že mohou žít poselství Ježíše Krista. Církev, která poznává Marii jako svůj vzor a daný cíl, je povolána přijmout a obejmout Boží Matku. V tomto živém obětí Matky bude Církev očištěna a znovuzrozena, stane se znamením spásy pro národy: pouze ona, jako Matka, obejme všechny národy a znovu je zrodí.

Je obtížné to vyjádřit v krátkosti. Pokusím se zdůraznit některé rysy, jichž jsem si všiml.

Potkal jsem jedince, prosté lidi, kteří se darovali Bohu a kteří si přáli s Ním být sjednoceni. V nich si má duše odpočinula. V jejich duších jsem neviděl žádnou špatnost. Byli jako průzračné jezero, v němž se zrcadlí boží dobrota. Vstřebávali všechno dobro, se kterým přišli do styku a odkládali každé zlo. Pro mě to byli opravdoví svatí na zemi. Těchto lidí je ale málo. Setkal jsem se také s lidmi, jichž se Bůh dotknul mimořádným způsobem. Někteří byli silně přitahováni milostí a připraveni pro zvláštní poslání. Bylo na nich jasně vidět Boží dílo: ukazovali božský život, otiskovali jej do druhých a současně byly jejich zkušenosti potvrzením toho, co prožívali ostatní.

Mám také zkušenost s lidmi, kteří přestože byli dotčeni zvláštní milostí, tak pro svoji nedospělost nenaplnili zcela účel této milosti. Mnohé zkušenosti v nich nebyly jasné, proto že jim často chyběl odpovídající doprovázení na cestě víry.

Pozoroval jsem také mnohé, kteří se považovali za křesťany, ale podle mě to byli jednoduše pozorovatelé náboženství. Další žili křesťanství jako příslušnost k nějaké ideologii. Jiní byli tradicionalisté, účastnili se na shromážděních Církve a na rituálech, ale bez účinného osobního zapojení a bez toho, že by rostli. Tito lidé tvořili dav, v němž nacházeli ochranu a jistotu, ale sami zůstávali pasivní. Když se ukázal Bůh nebo se zjevila Panna Maria, tak se probudili, ale obraceli se jen s obtížemi. Spíše se uchylovali ke svým zvykům, množili zbožné praktiky, ale neobraceli se ve svém bytí ani nebyli s to předávat jiným Boží život, který přináší proměnu. Nedělali pokroky ve víře i když byli velmi aktivní v náboženských rituálech a v různých aktivitách.