Jak projít zkouškou II. část

13. února

Jak projít zkouškou. (2. část) z knihy “V Medjugorje je Panna Maria živá” – hovory s otcem Tomislavem Vlašićem.

Mluví o. Tomislav Vlašić

Vlastními silami do božského ticha vstoupit nemůžeme. Žádná metoda nám tento dar nezajistí. Člověk, když má umřít sám sobě, utíká. Dobrovolně se věnuje příjemným úvahám a zkušenostem duchovního života. Naopak zkouška způsobí, že jeho vůle je přivedena do krize. Je důležité pochopit, že i Ježíš v Getsemanech se odevzdal a byl spoután a veden jako beránek na porážku. Naše svobodné a bezpodmínečné odevzdání se do Boží vůle otevírá cestu k božskému tichu a k vítězství ve zkoušce.

Kdo zůstává věrný Božímu životu, se nikdy necítí být omezený. Život rozkvétá do krásy a triumfuje ve vzkříšení. Když v duši vytryskne milost, je duše vedena dvěma směry: k podstatě a k všeobecnosti. Ještě to lépe vysvětlím. Podstata spočívá v tom, že Bůh přitahuje duši k sobě, k životu takovému jaký je v Něm. Bůh se zjevuje takový jaký je a člověk se vidí v Bohu jako v zrcadle, také takový jaký je. Když pociťuje milost, plnou života, touží pouze zůstávat s Bohem v autentickém společenství. Je bdělý, protože nic a nikdo ho nemůže vzdálit od Boha. Raduje se z Božího života a tíhne celým svým bytím k definitivnímu sjednocení s Kristem.

Takto je člověk tajemstvím pro druhé. Nedokáže vysvětlil, co prožívá. Všechny koncepty a obrazy jsou pouze mlhavými myšlenkami a chabými nástroji k vyjádření Tajemství. Zůstává božské ticho, které obklopuje jeho duši, v němž zůstává sjednocený s Bohem a je si jistý, že Bůh uplatňuje svoji moc v Duchu Svatém, aby přivedl k celé pravdě ty, kteří jsou otevřeni jeho vůli. Ani Ježíš se všemi svými znameními a zázraky nemohl lidem ani apoštolům objasnit božský život do té doby, než byl oslaven a než seslal Ducha Svatého.1

Může se zdát, že v tomto postoji zůstává člověk pasivní. Ve skutečnosti, pokud je společenství s Bohem autentické, tomu tak není. V Bohu je bytí a konání v dokonalém souladu, uskutečňují se vzájemně. Člověk sjednocený s Bohem je pobízen Duchem Svatým k tomu, aby jednal v souladu s Boží vůlí a celou skutečností, která je v Bohu. To ho vede ke všeobecnosti, tj. miluje dokonale, tak jako Bůh2, raduje se ve zkouškách, pomáhá těm, kteří to potřebují3 a svědčí o pravdě4. Tak se člověk sjednocuje v Duchu Svatém s univerzální Církví, se všemi lidmi dobré vůle. Je proto zřejmé, že Bůh působí a zjevuje se druhým skrze člověka v tém míře, ve které je s Ním tento člověk sjednocený.